Chcete se dozvědět o historii sklářství u nás na Vysočině? Čtěte dál..
Sklářství se v českých zemích rozvíjelo především v horských oblastech, 
neboť oplývaly dostatkem surovin pro výrobu skla – bukovým
dřevem, křemenem,
vápencem a vodou...
První sklárny vznikaly ve druhé polovině 13. století. Velký rozvoj sklářství ovšem nastal v 17. století,
kdy bylo objeveno křišťálové sklo, které čeští skláři navíc brousili nebo zdobili malbou.
Počátky sklářství na Vysočině se datuje od 14.století, kdy začaly vznikat první huťe, ale nebylo jich
mnoho. V dokladech z archivů se objevují místa, která ve svém názvu vyjadřují vztah ke sklu – Sklené,
Hutisko, Salajka, Sklenář. V 17. století patřily k nejvýznamnějším hutě na Fryšavě, na Cikháji, ve
Svratouchu a v Herálci.
U některých skláren se stavěly chalupy – pro skelmistra, ostatní zaměstnance a jejich rodiny. Utvářely se tak malé osady v lesích, kde
často stála i pila pro zpracování dřeva a hospoda, kde se skláři scházeli po práci. Někteří z nich možná hráli na nějaký hudební nástroj,
nebo se tam občas zatoulal nějaký muzikant a bylo veselo.
K zániku mnoha skláren přispělo nejen vyčerpání zásob dřeva a měnící se estetické nároky, ale i
průmyslová velkovýroba, která v tomto odvětví udeřila na přelomu 19. a 20. století. Malé sklárny už
nebyly konkurenceschopné. Jako poslední zanikla na Vysočině huť v Herálci v roce 1920.
Ptáte-li se na jména významných sklářů v našem kraji, jsou to z těch hodně starých časů Hafenbrädel
či Friedrich. V roce 1940 založil malou sklárnu ve Škrdlovicích Emanuel Beránek. Jeho podnik se stal
významným centrem výroby ručně tvarovaného hutního skla.