Sklářství na Vysočině

Chcete se dozvědět o historii sklářství u nás na Vysočině? Čtěte dál..

Sklářství se v českých zemích rozvíjelo především v horských oblastech,

neboť oplývaly dostatkem surovin pro výrobu skla – bukovým dřevem, křemenem,

vápencem a vodou...

První sklárny vznikaly ve druhé polovině 13. století. Velký rozvoj sklářství ovšem nastal v 17. století, kdy bylo objeveno křišťálové sklo, které čeští skláři navíc brousili nebo zdobili malbou.

Počátky sklářství na Vysočině se datuje od 14.století, kdy začaly vznikat první huťe, ale nebylo jich mnoho. V dokladech z archivů se objevují místa, která ve svém názvu vyjadřují vztah ke sklu – Sklené, Hutisko, Salajka, Sklenář. V 17. století patřily k nejvýznamnějším hutě na Fryšavě, na Cikháji, ve Svratouchu a v Herálci.

U některých skláren se stavěly chalupy – pro skelmistra, ostatní zaměstnance a jejich rodiny. Utvářely se tak malé osady v lesích, kde často stála i pila pro zpracování dřeva a hospoda, kde se skláři scházeli po práci. Někteří z nich možná hráli na nějaký hudební nástroj, nebo se tam občas zatoulal nějaký muzikant a bylo veselo.

K zániku mnoha skláren přispělo nejen vyčerpání zásob dřeva a měnící se estetické nároky, ale i průmyslová velkovýroba, která v tomto odvětví udeřila na přelomu 19. a 20. století. Malé sklárny už nebyly konkurenceschopné. Jako poslední zanikla na Vysočině huť v Herálci v roce 1920.

Ptáte-li se na jména významných sklářů v našem kraji, jsou to z těch hodně starých časů Hafenbrädel či Friedrich. V roce 1940 založil malou sklárnu ve Škrdlovicích Emanuel Beránek. Jeho podnik se stal významným centrem výroby ručně tvarovaného hutního skla.